Review: Eldest

Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců
Díl: 2.
Počet stran: 656
Nakladatelství: Fragment

Anotace:

Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ... Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...


Pokud jste nečetli 1. díl, obsahuje spoilery!

Kolem a kolem....

Knížka v podstatě začíná tam, kde skončil první díl, takže Paolini nás hodil hned zpátky do děje a je na nás, jak se s tím vypořádáme. Eragon je ještě pořád ve Farthen Duru a zjišťují následky bitvy,. Po veliké nehodě, která Vardeny potká, odjíždí Eragon s Aryou k elfům, aby podstoupil výcvik jezdce. Jeho učitelem se stává elf Oromis.

Mezitím Vardenové dojdou k závěru, že teď když vyhráli bitvu a Galbatorix je oslabený, mohli by mít šanci na vítězství a tak začnou plánovat tažení k porážce krále. Vůdkyní Vardenů se stala Nasuada a v knize se objevují i části z jejího pohledu a tak můžeme lépe porozumnět, jak těžké je vést takovou vzpouru. Nasuadiny pasáže se staly mými oblíbenými. Asi hlavně proto, že je ochotná obětovat pro Vardeny opravdu vše a na ceně jí opravdu nezáleží.

V knize je také vedlejší dějová linie, která je psána z pohledu Eragonova bratrance Rorana. Jak jsem si oblíbila Nasuadu, o Roranovi totéž říct rozhodně nemůžu a bohužel ani nevím proč. Když ho přišli královi zajmout a vesničané ho odmítli opustit a bránili se. Poté když Roran došel k závěru, že ve vesnici je nic dobrého nečeká, prostě jen tak vyburcoval celý Carvahall aby s ním odešel. Jeho odvaha a schopnost vést je opravdu obdivuhodná, stejně tak jeho láska ke Katrině, ale já prostě měla nutkání tyto části knihy přeskakovat a měla jsem co dělat, abych to opravdu neudělala.

Knížka je tedy psaná ze tří pohledů, z čehož je Eragonův je ten nejčastější. Části psané jeho pohledem byly mé nejoblíbenější v celé knize. Eragon se učí, jak být dobrým jezdcem, stává se z něj bojovník, který je odhodlaný svrhnout krále. Nejvíce mě bavily pasáže, kdy se učil. Možná se to někomu může zdít nudné, ale mě to prostě bavilo. Soucítila jsem s ním, když měl své záchvaty kvůli zranění zad, ke kterému přišel v boji se Stínem.
Během Eragonova pobytu v Ellesméře se setkáváme blíže se světem elfů. To jak je Paolini popsal... co na to říct? Opravdu je to Půvabný lid a když se v knize objevily popisy elfského hlavního města Ellesméry, nemohla jsem se ubránit představám, jak by mohlo vypadat.

Nejvíc ohromená jsem byla ale závěrečnou bitvou, kterou sváděli Vardenové a královo vojsko. Bitva sice možná mohla být o kousek kratší, protože Eragon pořád kouzlil a bojoval a pořád dokola. Když už všem docházely síly, a hrozilo že Vardenové budou poraženi, objevili se trpaslíci a celá situace se zase zvrátila ve prospěchVardenů.

Moje hodnocení:

Měla jsem to štestí, že jsem na knížku nemusela čekat a začala jsem ji číst hned po 1. dílu. Velmi se mi líbilo střídání více pohledů, to mi chybělo v 1. díle. Druhý díl mě příjemně překvapil a nemůžu se dočkat, až si přečtu ten další.
Knize tedy dávám 9/10.